Wollstonecraftová, Mary (1759-1797). Britská politická a společenská myslitelka, spisovatelka, recenzentka a esejistka. Dlouho byla považována za intelektuální průkopnici modemillo FEMINISMU. Její nejslavnější dílo, Obhajoba ženských práv (A Vindication of the Rights of Woman, 1792), bylo nedostižné ve svém vlivu na stoupence rovnosti poWaví až do vydání spisu J. S. MILLA Poddanství žen (1869). Její složitý, donkichotský soukromý život (jak jej popisuje její manžel William GODWIN v posmrtně vydaných Pamětech) její současníky šokoval a zároveň fascinoval, a od té doby inspiroval desítky životopisců. Během dvou století, jež uplynula od její smrti, nabyla její osobnost symbolického významu, který daleko převyšuje význam kterékoli jiné britské feministky či feministy této i následujících generací.
Přesto, nebo možná právě proto, zůstává skutečná náplň politické a sociální filosofie Wollstonecraftové překvapivě málo prozkoumána. Argumenty samotné Obhajoby složité, rozdrobené, částečhě odvozené, a přesto výrazně novátorské - se zřídka dočkaly něčeho více než stručného shrnutí; jejím dalším dílům (ke kterým patří dva romány, odpověď na Burkeho Úvahy o revoluci ve Francii a dějiny francouzské revoluce) nebyla dosud věnována vážnější pozornost.
Dějiny politického myšlení se o ní zmiňují, pokud vůbec, jako o bezvýznamné představitelce tradice různě označované jako lockovský liberalismus, přirozeně právní radikalismus nebo "vlastnický individualismus"; podobně je její feminismus jednoduše považován za aplikaci rovnostářských aspektů klasického liberalismu na otázku postavení ženy. Historikové feminismu většinou nekriticky přijali toto hodnocení, k němuž přidávají (marxistický či quasi-marxistický) názor na liberalismus osmnáctého ~toletí jako na ideologii vznikající buržoasie. Výsledkem je pak obraz Wollstonecraftové jako reformátorky pocházející ze střední třídy a zabývající se zajištěním stejných privilegií pro své pohlaví, jakým se těší muži její třídy.
Toto hodnocení n(':odhaluje ani druh politického a společenského radikalismu, z nějž vznikl feminismus (viz RADlKÁLOVÉ, BRITŠTÍ), ani specifický charakter feminismu samotného. Obhajoba se nesoustřeďuje na postavení ženy jako podřízeného příslušníka nově se vzmáhající střední třídy, ani (bez ohledu na název) na nedostatek zákonných, politických a ekonomických práv celého ženského pohlaví. Spíše je - podobně jako většina dalších děl Wollstonecraftové vysoce komplexní studií o ženství jako takovém, citlivým prÚzkumem toho, co popisuje jako "rozdílnost pohlaví", a jeho dÚsledkÚ pro společenskou a subjektivní zkušenost ženy. Protože Obhajoba vznikla v době, kdy byly schopnosti a povaha ženy chápány pouze z hlediska její sexuální role, je to zároveň hořký protest proti uvěznění ženského já za mřížemi ženské sexuality. Podřízenost myšlení tělu, duše smyslovosti, tvrdí Wollstonecraftová, zotročuje a kazí ženy a skrze ně celou společnost. Proti vládnoucí charakteristice ženy jako věčné Evy staví vizi přirozeně bezpohlavního ducha - racionální ~ \\\\1t~M \1\1\\~t\\t~ K\\t\\~h\1 ~\;\1\1\1tl\\'\\\; jehož osvobození od uměle zavedeného sensualismu pozvedne ženy z podřízenosti k plné, nezávislé existenci a učiní z každého člověka "lidskou bytost bez ohledu na rozdíly pohlaví".
Tato představa není vlastní jen samotné Wollstonecraftové, spíše je to jeden z definujícíchrysÚ počátkÚ feministické tradice jako takové. Formální rovnost s muži, která byla jistě jedním z hlavních cílů, byla všeobecně považována za prostředek napomáhající radikální transformaci žen jWco celku, "revoluci v jednání žen", která by revolucionizovala celý subjektivní rozměr vztahu mezi mužem a ženou.
Když pohlížíme na feministický projekt Wollstonecraftové v tomto světle, lépe si uvědomíme jeho příbuznost s dobovými intelektuálními tradicemi. Jako politický ideolog hlásala Wollstonecraftová vizionářský demokratický radikalismus usilující o světové obrození (zde se projevuje silný vliv ROUSSEAUŮV), který vyvrcholil v godwinovsko-jakobínském kružku, do něhož patřila. Jedním z nejméně studovaných rysÚ tohoto typu radikalismu je jeho zaměření na zavedení pravého řádu ve vztazích mezi pohlavími, který je klíčem ke spravedlivému společenskému uspořádání (tato snaha vplynula do ROMANTISMU a později do utopického socialismu). Názory Wollstonecraftové na ženu jsou zcela jasně součástí tohoto širšího sexuálního programu, který sdílela společně s většinou předních radikálÚ té doby - programu, který se v kontrarevolučním strachu z francouzské revoluce stal v Británii terčem ostrých útokÚ ze strany konzervativcli. Zejména sama Wollstonecraftová se stala obětí tolika pomluva urážek, že v osmdesátých letech dokonce i mnozí feministé váhali, zda ji označit za svého politického předchúdce, a pokud tak učinili, spojovali ji s úctyhodnou tradicí liberalní politiky a pečlivě se vyhýbali těm rysům jejího radikalismu, které se vymykaly z tohoto politického rámce. Nejnovější studie však pod vlivem současného feministického hnutí postupně znovu objevují feministický radikalismus Wollstonecraftové v jeho vlastním kontextu a opět se k němu hlásí i hlavní představitelky feminismu konce dvacátého století. BGT

odkazy
Wollstonecraft, M.: A Vindication 01' the Rixhts (JI' Woman, ed. M. Kramnick. Harmondsworht: Penguin,1982.
literatura
Poovey, M.: The Proper Lady and the Woman Writer. Londýn: University of Chicago Press, 1984.
Taylor, B.: Eve and the New Jerusalem: Sociali~'m and Femini~'m in ihe Nineteenth Century, kap. I. Londýn: Virago, 1983.
Todd, J.: Mary Wollstonecrafí: an Annotated Bibliography. Londýn: Garland, 1976.